Nejsou boty jako boty

Kdyby dnes někdo z nás přišel do obchodu, na úřad, do školy nebo leckam jinam bosý, okolí by to určitě zaregistrovalo. A dotyčný by byl určitě považován za někoho, kdo není tak jaksi docela normální. Někoho takového bychom my ostatní měli možná za bezdomovce, možná za migranta z pochybných končin nebo jiného chudáka, případně za nějakou hodně neortodoxní osobu a existenci vzbuzující pochybnosti.

Protože je u nás prostě obvyklé, že my lidé chodíme po světě v nějakých botách. A to – jak je známo – v botách odpovídajících dané situaci, takových, které v takovém okamžiku plní co nejlépe svůj účel, tedy umožňují nám pohodlnou chůzi a vzbuzují příjemné pocity.

Máme jiné obutí na doma, kde se procházíme třeba v pantoflích nebo bačkorách, máme boty do práce, odpovídající konkrétní profesi, jimiž jsou někdy lakýrky a střevíčky a jindy pro změnu třeba holínky, máme nějaké ty tenisky na sport, boty na běžné vycházky do města… A pochopitelně je jedině dobře, že existují i speciální a všestranně dokonalé boty vhodné pro použití v přírodě.

Protože ona si i příroda žádá své. Je v ní často neudržovaný terén, země tu může mít různý povrch, tu tvrdý a tu třeba rozbředlý, tu mokrý a tu suchý, tu kamenitý a tu třeba blátivý a podobně. A kdo jde po tomto v nevhodné obuvi, ten riskuje nepříjemně mokré a studené nohy, puchýře, nepohodlí a třeba i zranění. Což ale nehrozí tomu, kdo má v podobné situaci obuté trekové boty. Ty jsou totiž kvalitní a pro jakýkoliv terén v přírodě jako dělané. Totiž nejen jako – ty jsou pro chůzi různým terénem doopravdy dělané.

Kdo má obutou takovou kvalitní obuv, ten si může být jist tím, že bude jeho putování příjemné, a to bez ohledu na to, odkud a kam jde. Protože nohy v suchu a pohodlí jsou jednou z nejzásadnějších záležitostí, které rozhodují o tom, jak se člověk cítí a jak si takový výlet do přírody užije.