Proč již lidé nemají srst?

Dnes již víme, že lidé patří do skupiny primátů. Našimi nejbližšími příbuznými jsou šimpanzi, a je to i celkem dobře vidět – pokud například spatříte šimpanze, který z nějakého důvodu ztratil srst, poznáte, že se skutečně velmi podobá člověku.

Avšak mezi námi a jinými primáty jsou jisté fyzické rozdíly. A jedním z těch nejmarkantnějších je fakt, že my lidé nemáme srst. Místo ní máme prakticky po celém těle jemné chloupky, dále pak ochlupení v intimních partiích a podpažních jamkách, a v neposlední řadě také vlasy. Jelikož však příroda nedělá nic náhodou, můžeme se ptát, z jakého důvodu jsme o ni přišli.

Odpověď souvisí se změnou našeho životního stylu. V době, kdy jsme se jako druh oddělili od ostatních primátů, nastal úbytek lesů. Místo nich se objevily savany. Náhle jsme se tedy na rozdíl od našich příbuzných museli vypořádat s životem v úplně novém prostředí, pro které jsme nebyli vůbec přizpůsobeni. A právě to byl důvod, proč jsme se od ostatních primátů odlišili.

Již jsme nepotřebovali tak efektivně šplhat po stromech, místo toho jsme potřebovali vidět přes vysokou trávu, abychom včas zpozorovali případné nebezpečí. Výsledkem je dnešní vzpřímený postoj. Také jsme si museli osvojit jiný způsob obstarávání potravy. Tím se stal sběr a později také lov. A právě ten přinesl další změny.

Jednou z nich byla již zmíněná ztráta srsti. To nám totiž umožnilo mnohem efektivnější ochlazování pomocí pocení, které je u lidí mnohem účinnější než například u koní. Díky tomu jsme se stali mnohem vytrvalejšími běžci, schopnými uštvat téměř každou kořist. Ačkoliv ta totiž byla často rychlejší, nám nedělalo problém ji podle stop sledovat. A ona kořist se dříve či později unavila a musela i odpočinout – mnohem dříve než lidé. Ti ji díky tomu dostihli často ve chvíli, kdy byla slabá, a měli tak mnohem snazší práci s jejím ulovením.

Je tedy vidět, že se nejedná o pouhou kosmetickou záležitost, nýbrž o evoluční adaptaci, která pomohla našemu druhu stát se skutečně úspěšným. A byla tak důležitá, že ji máme dodnes, ačkoliv ji naprostá většina z nás již vůbec nepotřebuje.