Mořská sůl známá i neznámá

Mnozí lidé v okamžiku, kdy poprvé spatří mořskou hladinu, zatouží ochutnat, zda je voda opravdu slaná, a zda opravdu nejde jen o nějaké fámy, které se mezi lidmi šíří. Poté, co ji připodobní k přesolené polévce a samozřejmě ji vyplivnou, se možná budou zajímat o to, kde se vlastně sůl ve vodě vzala, a proč je jí tolik.

Sůl je velmi reaktivní chemická sloučenina sodíku s chlórem, která se rychle ve vodě rozpouští. Sodík a chlór se vyskytují v hojném zastoupení v zemské kůře, odkud se do moří a oceánů vyplavují vývěry sopečné lávy z podmořských erupcí nebo puklin na oceánském dně. Část soli pochází z rozpuštěných sedimentů zvětralých hornin na pevnině v blízkosti mořského břehu anebo na dolních tocích řek. A právě díky reaktivitě a hojnosti těchto dvou prvků jsme vděčni i za to, že si můžeme dopřát velmi levnou sypkou hmotu na posypání na chléb s pomazánkou, na přípravu polévek, omáček a dalších slaných jídel.

Jak je to se solí v bazénu

Zatímco kamenná sůl je využívána převážně pro kuchyňské účely, (jistě jste již někdy slyšeli např. o Himalájské soli těžené z hlubin země), ta mořská se uplatní i pro jiné účely. Jedním z nich je i koupání v bazénu a desinfekce bazénové vody.

Domníváte-li se, že mořská sůl nasypaná do bazénu vodu sama o sobě desinfikuje, pak jste na omylu, desinfekci zajišťuje zařízení, které sůl rozkládá na jednotlivé prvky – ionty. Jedná se o elektrolýzu slané vody, na elektrodách se uvolňují ionty sodíku a chlóru a právě chlór v této podobě funguje jako desinfekční činidlo podobně, jako je tomu v úpravnách pitné vody.

Uvádí se, že tento způsob „chlorování“ vody je šetrnější vůči pokožce a sliznicím, že je stejně účinný jako u chlorových tablet, a především je bezpečnější z hlediska samotné aplikace chlóru. Odpadá totiž skladování chlornanu sodného a nebezpečí kontaktu této toxické látky s dětmi nebo s domácími zvířaty.