Blog

Zajímalo vás někdy, jak vědci vlastně zkoumají jevy a struktury, které nejsou oku viditelné ani přes ten nejlepší elektronový mikroskop? Jak přesně se určuje koncentrace molekul v roztoku a co z toho lze zjistit? Odpovědí je studium interakce elektromagnetického záření (rozumějte světla) s hmotou. A jak k tomu vlastně dochází? Inu, každý se již na základní škole učil o spektru elektromagnetického záření a dle něj je také spektroskopie rozdělena. Interakce mohou nastat v oblasti:

·         Mikrovlnné – způsobuje rotaci molekul (princip mikrovlnné trouby).
·         Rádiové
·         Infračervené
·         Viditelné
·         Ultrafialové
·         Rentgenové
·         Gama paprsky
Jak je možná obecně známo, světlo má duální charakter, tedy korpuskulárně-vlnový. Prakticky to znamená, že při delších vlnových délkách pozorujeme spíše vlnový charakter (mikrovlnné, rádiové) a u nižších vlnových délek zase částicový charakter (Gama). Z tohoto faktu vyplývá, že odlišné oblasti vykazují různé interakce s hmotou.

Jak probíhá interakce ve viditelné a ultrafialové oblasti? Foton je absorbován elektrony ve vnějších slupkách elektronového obalu, a ty jsou excitovány do vyšších energetických hladin. Dle spinu těchto elektronů také rozlišujeme singletní a tripletní stav. Přejde-li tento excitovaný elektron skrze zářivou deexcitaci na základní energetickou hladinu, bavíme se o fluorescenci. To například pozorujeme u UV světla. Naopak pokud dojde ke konverzi do tripletního stavu a k deexcitaci dojde znovu na singletní základní energetickou hladinu, jedná se o fosforescenci. Té si zase můžeme všimnou u dětí v pokojíčku v podobě svítících hvězdiček nebo bubáků z Kinder vajíčka. To byl tedy jeden typ interakce, ale jak vidíme, ve spektru je celkem 7 různých oblastí.

Nejčastější využití v laboratoři je u stanovování koncentrace látek s aromatickými kruhy. Platí úměra, že čím vyšší koncentrace, tím vyšší absorpce. Dále lze studovat denaturaci DNA nebo jemnou strukturu proteinů.

Zajímalo vás někdy, jak vědci vlastně zkoumají jevy a struktury, které nejsou oku viditelné ani přes ten nejlepší elektronový mikroskop? Jak přesně se určuje koncentrace molekul v roztoku a co z toho lze zjistit? Odpovědí je studium interakce elektromagnetického záření (rozumějte světla) s hmotou. A jak k tomu vlastně dochází? Inu, každý se již na základní škole učil o spektru elektromagnetického záření a dle něj je také spektroskopie rozdělena. Interakce mohou nastat v oblasti:

·         Mikrovlnné – způsobuje rotaci molekul (princip mikrovlnné trouby).
·         Rádiové
·         Infračervené
·         Viditelné
·         Ultrafialové
·         Rentgenové
·         Gama paprsky
Jak je možná obecně známo, světlo má duální charakter, tedy korpuskulárně-vlnový. Prakticky to znamená, že při delších vlnových délkách pozorujeme spíše vlnový charakter (mikrovlnné, rádiové) a u nižších vlnových délek zase částicový charakter (Gama). Z tohoto faktu vyplývá, že odlišné oblasti vykazují různé interakce s hmotou.

Jak probíhá interakce ve viditelné a ultrafialové oblasti? Foton je absorbován elektrony ve vnějších slupkách elektronového obalu, a ty jsou excitovány do vyšších energetických hladin. Dle spinu těchto elektronů také rozlišujeme singletní a tripletní stav. Přejde-li tento excitovaný elektron skrze zářivou deexcitaci na základní energetickou hladinu, bavíme se o fluorescenci. To například pozorujeme u UV světla. Naopak pokud dojde ke konverzi do tripletního stavu a k deexcitaci dojde znovu na singletní základní energetickou hladinu, jedná se o fosforescenci. Té si zase můžeme všimnou u dětí v pokojíčku v podobě svítících hvězdiček nebo bubáků z Kinder vajíčka. To byl tedy jeden typ interakce, ale jak vidíme, ve spektru je celkem 7 různých oblastí.

Nejčastější využití v laboratoři je u stanovování koncentrace látek s aromatickými kruhy. Platí úměra, že čím vyšší koncentrace, tím vyšší absorpce. Dále lze studovat denaturaci DNA nebo jemnou strukturu proteinů.

Nelze ji hodnotit jako celek a všechny jedince házet tzv. „do jednoho pytle“, jelikož nejsme všichni stejní. Každý z nás je jedinečná neopakovatelná osobnost, která má různé zájmy, potřeby, která nějakým způsobem prosazujeme. Individuálně prožíváme emoce apod. Dohromady však tvoříme společnost. Jakou si tedy tvoříme atmosféru?

Samozřejmě existují světlé výjimky, ale budu přihlížet k „pravidlu většiny“. Když se projdete po ulici a pořádně se rozhlídnete, co vidíte? Tváře, které neprojevují sebemenší zájem o okolí a jsou zahleděny hluboko do svého nitra nebo veškerou pozornost věnuje virtuálnímu světu prostřednictvím mobilního telefonu. Málokdo si všimne, co se děje v reálném světě.

Dalo by se říct, že lidé jsou nevrlí, bezohlední a na všechny, koho potkají, se mračí. Dokážou být i krutí a stává se, že neposkytnout ani první pomoc, i když je to trestné. Ano i takové případy jsou. Někdy mám pocit, že převládá lhostejnost nad všímavostí, faleš nad upřímností a krutost nad milosrdenstvím.

Ano, každý jsme nějaký, jak jsem zmínila v úvodu, ale proč si nevážíme toho, co máme? A pak se něco stane, je to pryč a nejde to vrátit zpátky. Proč tím pohrdáme a chceme víc, a když je někdo úspěšný, tak se ho snažíme strhnout?

Přitom nevidíme to, co tomu předcházelo. Kolik dřiny ho to stálo, aby se dostal tam, kde je nyní?  Na toto téma jsem slyšela krásnou větu, kterou řekla Anička Fialová (v roli Zorka Janů) ve filmu Lída Baarová. Cituji: „ Závist je nad vším a úspěch se u nás neodpouští.“ Sice to pronesla během druhé světové války, ale platí to i dnes. Na rozdíl od minulých generací máme tolik možností, jak se zdokonalit, procestovat svět a podobně. Měli bychom si vážit sami sebe, a jakmile vy budete pozitivně naladění a vnímavější uvidíte, že takové bude vaše okolí. Neříkám, abyste byli hodní až byste byli „zneužívaní“. Zkrátka se chovejte tak, abyste se za své chování nemuseli stydět.

Nelze ji hodnotit jako celek a všechny jedince házet tzv. „do jednoho pytle“, jelikož nejsme všichni stejní. Každý z nás je jedinečná neopakovatelná osobnost, která má různé zájmy, potřeby, která nějakým způsobem prosazujeme. Individuálně prožíváme emoce apod. Dohromady však tvoříme společnost. Jakou si tedy tvoříme atmosféru?

Samozřejmě existují světlé výjimky, ale budu přihlížet k „pravidlu většiny“. Když se projdete po ulici a pořádně se rozhlídnete, co vidíte? Tváře, které neprojevují sebemenší zájem o okolí a jsou zahleděny hluboko do svého nitra nebo veškerou pozornost věnuje virtuálnímu světu prostřednictvím mobilního telefonu. Málokdo si všimne, co se děje v reálném světě.

Dalo by se říct, že lidé jsou nevrlí, bezohlední a na všechny, koho potkají, se mračí. Dokážou být i krutí a stává se, že neposkytnout ani první pomoc, i když je to trestné. Ano i takové případy jsou. Někdy mám pocit, že převládá lhostejnost nad všímavostí, faleš nad upřímností a krutost nad milosrdenstvím.

Ano, každý jsme nějaký, jak jsem zmínila v úvodu, ale proč si nevážíme toho, co máme? A pak se něco stane, je to pryč a nejde to vrátit zpátky. Proč tím pohrdáme a chceme víc, a když je někdo úspěšný, tak se ho snažíme strhnout?

Přitom nevidíme to, co tomu předcházelo. Kolik dřiny ho to stálo, aby se dostal tam, kde je nyní?  Na toto téma jsem slyšela krásnou větu, kterou řekla Anička Fialová (v roli Zorka Janů) ve filmu Lída Baarová. Cituji: „ Závist je nad vším a úspěch se u nás neodpouští.“ Sice to pronesla během druhé světové války, ale platí to i dnes. Na rozdíl od minulých generací máme tolik možností, jak se zdokonalit, procestovat svět a podobně. Měli bychom si vážit sami sebe, a jakmile vy budete pozitivně naladění a vnímavější uvidíte, že takové bude vaše okolí. Neříkám, abyste byli hodní až byste byli „zneužívaní“. Zkrátka se chovejte tak, abyste se za své chování nemuseli stydět.

Velmi často žijeme v nepořádku a chaosu. Nejčastější příčinou je lenost a bezradnost. Necháme se tolik zavalit věcmi, že už pak nad nimi nemáme kontrolu. Některým lidem to takhle vyhovuje, ale chcete-li to změnit, odhodlejte se a nechce se inspirovat následujícím článkem.

Organizace a plánování

Zde vám pomůže minimalismus, neb vlastnit jen to, co opravdu potřebujete. Najděte pro každou věc svoje místo, ať pokaždé nemusíte složitě vymýšlet, jak to jen uložíte a poskládáte. Ušetříte si tím spoustu času.

Povrchní versus důkladný úklid

Rozházené věci, špinavé nádobí, mokré ručníky řešte ideálně každý den. Udržujte tento povrchní pořádek a tím si ušetříte práci, když budete chtít pořádat větší úklid. Důkladný úklid zahrnuje utírání prachu, vysávání, vytírání, mytí záchodu, vany i dřezu a měl by se pořádat tak jednou za týden. Jsou domácnosti, kde by se člověk bál položit hrnek na linku, že mu tam naskáčou bakterie a jsou takové, kde se projdete po chodbě a ponožky, které byli původně bílé, jsou černé.  

Udělejte si rutinu

Pokud budete vždy postupovat stejně, například zleva doprava nebo odshora dolů, budete mít naprosto jasno, kde začít. Zvyšujete tak pravděpodobnost, že opravdu začnete a budete postupovat podle vnitřního návodu. Vytvořte si nějaký uklízecí play list a zase vám to o něco ulehčí práci.

Sežeňte si spolehlivé pomocníky

Každý má sadu oblíbených čistících prostředků, najděte si i vy ty své. Pro ekologický úklid doporučuji co nejvíce využít jedlou sodu a ocet, ovšem některé povrchy vyžadují i agresivnější prostředky. Pokud je budete mít stále po ruce a naučíte se je cíleně používat, můžete ušetřit peníze za zbytečné lahvičky. Určitě totiž nepotřebujete zvlášť čistič na koupelny a zvlášť na kuchyně nebo na okna v obýváku a okna v pokoji.

Zapojte ostatní členy domácnosti

Poslední radou je, ať rozdělíte úkoly i mezi děti. Ty se také ve svém životě budou muset naučit udržovat pořádek a čím dřív si na to zvyknou, tím lépe.

Velmi často žijeme v nepořádku a chaosu. Nejčastější příčinou je lenost a bezradnost. Necháme se tolik zavalit věcmi, že už pak nad nimi nemáme kontrolu. Některým lidem to takhle vyhovuje, ale chcete-li to změnit, odhodlejte se a nechce se inspirovat následujícím článkem.

Organizace a plánování

Zde vám pomůže minimalismus, neb vlastnit jen to, co opravdu potřebujete. Najděte pro každou věc svoje místo, ať pokaždé nemusíte složitě vymýšlet, jak to jen uložíte a poskládáte. Ušetříte si tím spoustu času.

Povrchní versus důkladný úklid

Rozházené věci, špinavé nádobí, mokré ručníky řešte ideálně každý den. Udržujte tento povrchní pořádek a tím si ušetříte práci, když budete chtít pořádat větší úklid. Důkladný úklid zahrnuje utírání prachu, vysávání, vytírání, mytí záchodu, vany i dřezu a měl by se pořádat tak jednou za týden. Jsou domácnosti, kde by se člověk bál položit hrnek na linku, že mu tam naskáčou bakterie a jsou takové, kde se projdete po chodbě a ponožky, které byli původně bílé, jsou černé.  

Udělejte si rutinu

Pokud budete vždy postupovat stejně, například zleva doprava nebo odshora dolů, budete mít naprosto jasno, kde začít. Zvyšujete tak pravděpodobnost, že opravdu začnete a budete postupovat podle vnitřního návodu. Vytvořte si nějaký uklízecí play list a zase vám to o něco ulehčí práci.

Sežeňte si spolehlivé pomocníky

Každý má sadu oblíbených čistících prostředků, najděte si i vy ty své. Pro ekologický úklid doporučuji co nejvíce využít jedlou sodu a ocet, ovšem některé povrchy vyžadují i agresivnější prostředky. Pokud je budete mít stále po ruce a naučíte se je cíleně používat, můžete ušetřit peníze za zbytečné lahvičky. Určitě totiž nepotřebujete zvlášť čistič na koupelny a zvlášť na kuchyně nebo na okna v obýváku a okna v pokoji.

Zapojte ostatní členy domácnosti

Poslední radou je, ať rozdělíte úkoly i mezi děti. Ty se také ve svém životě budou muset naučit udržovat pořádek a čím dřív si na to zvyknou, tím lépe.

Moderní a vyspělá doba se prezentuje mnoha elektronickými výrobky. Doba starých počítačů, které zaplňovaly prostor tělocvičny, případně mobilních telefonů těžkých jako cihla, je dávno pryč. Kdo se má však ve všech těch noteboocích a tabletech vyznat? V následujících řádcích se dozvíte hlavní výhody jednotlivých elektronických zařízení.

PC/Počítač

Ze všech výše uvedených přístrojů, byl počítač na světě ten první. PC se vyznačuje především nejlepším výkonem oproti jeho konkurentům. Jeho hlavní nevýhodou je však nepřenosnost. Nemůžete s ním tak cestovat a surfovat na internetu kupř. v autobuse. Dále nestačí koupě samotného PC, ale je potřeba zakoupit také příslušenství, tj. obrazovka, klávesnice, myš a další. Pokud však chcete využívat náročné programy, přes počítač Vám pojedou nejlépe!

Notebook/laptop

Notebook nebo také laptop se vyznačuje především výbornou přenosností. Navíc veškeré podstatné příslušenství je součástí jednoho zařízení a nemusíte tak dokupovat klávesnici, obrazovku či myš. Jeho velkou nevýhodou je zpravidla mnohem menší výkon než u PC. Notebooky se obecně vyznačují také menší životností, která je mimochodem způsobená také tím, že pokud odejde jeden díl, kolikrát musíte vyměnit celé zařízení.

Tablet

Něco mezi laptopem a mobilním telefonem, to je tablet. Jeho výhodou může být velikost, vleze se téměř všude a je tak velmi snadno přenosný. Cenově je taktéž velmi zajímavý, ale nemohou se od něj čekat žádné zázraky. Je spíše pro nenáročné uživatele, kteří potřebují základní funkce a aplikace. Velice populární je v současné době u manažerů na nejrůznější přenosné zápisky a pro funkci kalendáře/diáře.

Mobilní telefon

Síla mobilních telefonů v posledních letech neskutečně vzrostla, jelikož volání a posílání zpráv už dávno není tou hlavní funkcí. Dnes lze do mobilního telefonu narvat v podstatě vše a za pomoci něj lze např. platit v obchodě nebo využívat vysoce kvalitní fotoaparáty.

Moderní a vyspělá doba se prezentuje mnoha elektronickými výrobky. Doba starých počítačů, které zaplňovaly prostor tělocvičny, případně mobilních telefonů těžkých jako cihla, je dávno pryč. Kdo se má však ve všech těch noteboocích a tabletech vyznat? V následujících řádcích se dozvíte hlavní výhody jednotlivých elektronických zařízení.

PC/Počítač

Ze všech výše uvedených přístrojů, byl počítač na světě ten první. PC se vyznačuje především nejlepším výkonem oproti jeho konkurentům. Jeho hlavní nevýhodou je však nepřenosnost. Nemůžete s ním tak cestovat a surfovat na internetu kupř. v autobuse. Dále nestačí koupě samotného PC, ale je potřeba zakoupit také příslušenství, tj. obrazovka, klávesnice, myš a další. Pokud však chcete využívat náročné programy, přes počítač Vám pojedou nejlépe!

Notebook/laptop

Notebook nebo také laptop se vyznačuje především výbornou přenosností. Navíc veškeré podstatné příslušenství je součástí jednoho zařízení a nemusíte tak dokupovat klávesnici, obrazovku či myš. Jeho velkou nevýhodou je zpravidla mnohem menší výkon než u PC. Notebooky se obecně vyznačují také menší životností, která je mimochodem způsobená také tím, že pokud odejde jeden díl, kolikrát musíte vyměnit celé zařízení.

Tablet

Něco mezi laptopem a mobilním telefonem, to je tablet. Jeho výhodou může být velikost, vleze se téměř všude a je tak velmi snadno přenosný. Cenově je taktéž velmi zajímavý, ale nemohou se od něj čekat žádné zázraky. Je spíše pro nenáročné uživatele, kteří potřebují základní funkce a aplikace. Velice populární je v současné době u manažerů na nejrůznější přenosné zápisky a pro funkci kalendáře/diáře.

Mobilní telefon

Síla mobilních telefonů v posledních letech neskutečně vzrostla, jelikož volání a posílání zpráv už dávno není tou hlavní funkcí. Dnes lze do mobilního telefonu narvat v podstatě vše a za pomoci něj lze např. platit v obchodě nebo využívat vysoce kvalitní fotoaparáty.

Komunismu se dlouho nedařilo významněji proniknout za hranice své mateřské země, nepočítáme-li španělskou epizodu ve třicátých letech minulého století. Až agresivní politika nacistického Německa a jeho porážka paradoxně napomohla svému úhlavnímu ideologickému nepříteli k rozmachu.  Po druhé světové válce ovládl komunismus pod patronátem Sovětského svazu řadu evropských a asijských zemí, jeho středoamerická odnož na Kubě bezmála způsobila jaderný konflikt velmocí. Vzniklo komunistické impérium složené ze států de iure samostatných, de facto ovládaných mocným garantem komunismu – Sovětským svazem. Co přinesl (ruský) komunismus těmto svým satelitům a mohl být místně ovlivněn jejich tradičními národními a kulturními specifiky? Sovětský svaz, vědom si své absolutní převahy, si uzurpoval patent na výklad komunistické ideologie a její ochranu. Její naplňování v praxi u ostatních států vykazovalo známky různorodosti, například v možnosti či úplného zákazu drobného podnikání (východní Německo x Československo), v toleranci či eliminaci vlivu náboženství (Polsko x Československo). Tyto odlišnosti nevyvolávaly ve vedení Sovětského svazu žádné zásadní reakce, nejspíš proto, že komunismus jako takový neohrožovaly. Jestliže se však objevily tendence směřující například k znovuobnovení skutečné národní nezávislosti, k náznakům stranického pluralismu, ke svobodě jednotlivce a potlačení kolektivu, k navázání lepších vztahů se západními demokratickými státy, pak byly nekompromisně zlikvidovány vojenskou silou, v roce 1956 v Maďarsku a v roce 1968 v Československu. Polsko na začátku osmdesátých let minulého století stejné agresi uniklo jen o vlásek. Nebo byly alespoň uvrženy do ideologické klatby, jako tomu bylo v případě Jugoslávie.
Postupně se však stále více začala projevovat opotřebovanost komunismu, naivní, ale upřímnou ideologickou horlivost a přesvědčení starších funkcionářů nahradila nová generace komunistických pohlavárů řemeslným rutinérstvím s bezobsažnou vycpávkou z nudných hesel, které místo toho, aby mobilizovaly k aktivitě, stávaly se terčem pro různé lidové úpravy a šprýmy. Například výzva „ V páté pětiletce ani zrno nazmar“ byla doplněna „v šesté – ani zrno. Nazdar,“. Popularitu si získalo i tvrzení, že „v kapitalismu byl člověk vykořisťován člověkem, v socialismu je tomu naopak.“ Toto politické oslabování komunismu provázely potíže v ekonomice, převládlo elitářství, rozrostla se korupce. Ikonu komunisty – bojovníka za práva, rovnost a spravedlnost pro všechny nahradil obraz funkcionáře využívajícího do důsledků všech nadstandardních možností, obyčejným lidem nedostupným, ve svůj prospěch. K neúspěchu předem odsouzený pokus o nápravu (návrat k ideálům) vedl ke zhroucení komunismu v Evropě. Symbolické je, že tam, kde vznikl a odkud se v polovině minulého století rozšířil, byla také odstartována jeho destrukce.

Komunismu se dlouho nedařilo významněji proniknout za hranice své mateřské země, nepočítáme-li španělskou epizodu ve třicátých letech minulého století. Až agresivní politika nacistického Německa a jeho porážka paradoxně napomohla svému úhlavnímu ideologickému nepříteli k rozmachu.  Po druhé světové válce ovládl komunismus pod patronátem Sovětského svazu řadu evropských a asijských zemí, jeho středoamerická odnož na Kubě bezmála způsobila jaderný konflikt velmocí. Vzniklo komunistické impérium složené ze států de iure samostatných, de facto ovládaných mocným garantem komunismu – Sovětským svazem. Co přinesl (ruský) komunismus těmto svým satelitům a mohl být místně ovlivněn jejich tradičními národními a kulturními specifiky? Sovětský svaz, vědom si své absolutní převahy, si uzurpoval patent na výklad komunistické ideologie a její ochranu. Její naplňování v praxi u ostatních států vykazovalo známky různorodosti, například v možnosti či úplného zákazu drobného podnikání (východní Německo x Československo), v toleranci či eliminaci vlivu náboženství (Polsko x Československo). Tyto odlišnosti nevyvolávaly ve vedení Sovětského svazu žádné zásadní reakce, nejspíš proto, že komunismus jako takový neohrožovaly. Jestliže se však objevily tendence směřující například k znovuobnovení skutečné národní nezávislosti, k náznakům stranického pluralismu, ke svobodě jednotlivce a potlačení kolektivu, k navázání lepších vztahů se západními demokratickými státy, pak byly nekompromisně zlikvidovány vojenskou silou, v roce 1956 v Maďarsku a v roce 1968 v Československu. Polsko na začátku osmdesátých let minulého století stejné agresi uniklo jen o vlásek. Nebo byly alespoň uvrženy do ideologické klatby, jako tomu bylo v případě Jugoslávie.
Postupně se však stále více začala projevovat opotřebovanost komunismu, naivní, ale upřímnou ideologickou horlivost a přesvědčení starších funkcionářů nahradila nová generace komunistických pohlavárů řemeslným rutinérstvím s bezobsažnou vycpávkou z nudných hesel, které místo toho, aby mobilizovaly k aktivitě, stávaly se terčem pro různé lidové úpravy a šprýmy. Například výzva „ V páté pětiletce ani zrno nazmar“ byla doplněna „v šesté – ani zrno. Nazdar,“. Popularitu si získalo i tvrzení, že „v kapitalismu byl člověk vykořisťován člověkem, v socialismu je tomu naopak.“ Toto politické oslabování komunismu provázely potíže v ekonomice, převládlo elitářství, rozrostla se korupce. Ikonu komunisty – bojovníka za práva, rovnost a spravedlnost pro všechny nahradil obraz funkcionáře využívajícího do důsledků všech nadstandardních možností, obyčejným lidem nedostupným, ve svůj prospěch. K neúspěchu předem odsouzený pokus o nápravu (návrat k ideálům) vedl ke zhroucení komunismu v Evropě. Symbolické je, že tam, kde vznikl a odkud se v polovině minulého století rozšířil, byla také odstartována jeho destrukce.